„Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje“ (Matouš 12:30). Kdo je s Pánem? Ten, kdo žije a jedná v Jeho duchu; který si nepřipouští žádné myšlenky, žádné pocity, žádné touhy, žádné úmysly, žádná slova, žádné skutky, které by se nelíbily Pánu a byly v rozporu s Jeho výslovnými přikázáními a definicemi. Kdo žije a jedná jinak, není s Pánem, a proto nesbírá, ale rozhazuje. Čím plýtvá? Nejen energii a čas, ale i to, co nasbírá. Bohatství například neshromažďuje u Pána ten, kdo ho hromadí, aniž by se o něj dělil s ostatními a nepřipravoval se ani o to, co potřebuje, nebo kdo, když je sbírá, utrácí část na přepychovou údržbu sebe sama, částečně je utrácí na marné oběti a část přenechává svým dědicům. Objeví se na onom světě bez ničeho – a tam bude nejchudším z chudých. Naopak, shromažďuje bohatství u Pána, který skrze ruce chudých a potřebných převádí to, co nasbíral, do věčných pokladnic. Když takový člověk zemře, najde v příštím světě vše zakonzervované, nepromarněné, i kdyby promarnil celý svůj život. Totéž platí pro shromažďování znalostí. Zde je plýtvání ještě patrnější, protože i zde je zřejmé, že filozofující člověk neshromažďuje jakoby hory vědění o Pánu, ale mezitím jsou všechny odpadky, přízrak pravdy, a nikoli pravdy. Takovým lidem nejen chybí znalosti, ale ztrácejí i lidský smysl. Začnou řádit, jako by ospalí. Přečtěte si systémy materialistů a uvidíte, že je to tak.