Od mládí jsi se, ó Moudrý, s duchovní touhou usadil na poušti,/ toužil jsi po jediném Kristu, pilně kráčel ve tvých stopách,/ a také andělé, když tě viděli, byli ohromeni,/ jak ses s tělem směrem k neviditelným úskokům namáhal, ó moudrý,/ podmanil si zástupy vášní, kterým jsi se zdál jako abstinence/ prayan, Alexandr Kriste Bože, // kéž spasí naše duše.
Jako mnohojasná hvězda dnes v ruských zemích jsi zářil, ó Otče,/ usadil ses na poušti a horlivě jsi toužil následovat Kristovy stopy/ a svaté jho je na tvém rámu. nám jest čestný kříž, / usmrtil jsi své námahy, své tělesné skoky, / proto k tobě voláme: / zachraň své stádo, které jsi shromáždil, moudrý, ať tě voláme: Raduj se, ctihodný Alexandro, otče náš.
Ó, svatá Hlavo, pozemský a lidský anděl nebes, náš ctihodný a bohabojný otče Alexandro, velká služebnice Nejsvětější a Konsubstanční Trojice, projevující mnohá milosrdenství těm, kteří žijí ve tvém svatém klášteře, a všem, kdo k tobě proudí s vírou a láskou! Proste nás o vše, co je užitečné pro tento dočasný život a nezbytné pro naši věčnou spásu. Pomáhej svou přímluvou, svatý Boží, proti nepřátelům viditelným i neviditelným, aby svatá pravoslavná církev Kristova přebývala v míru a byla založena na blahobytu v každém ohledu, zbožnost je nezničitelná. Buď nám všem, zázračný světec, rychlým pomocníkem v každém smutku a situaci. Především se nám v hodině naší smrti zjevil milosrdný přímluvce, abychom nebyli zrazeni v útrapách vzduchu mocí zlého vládce světa, ale abychom byli poctěni neochvějným vzestupem do Království nebeského. Hej, Otče, náš služebník modlitby! Nezneucťujte naši naději, nepohrdejte naší pokornou modlitbou a přimlouvejte se za nás u trůnu Životodárné Trojice, abychom byli uctíváni spolu s vámi a se všemi svatými, my nehodní, ve vesnicích v nebesích oslavovali velikost, milost a milosrdenství Jednoho v Trojici, Syna, Boha a Otce na věky, Syna, Boha a Otce na věky. Amen.
Ó, náš ctihodný a bohabojný otče Alexandro! Pokorně klesající k rase tvých ctihodných relikvií se k tobě pilně modlíme, zvedni ruku za nás hříšníky, k naší Paní Theotokos a Věčné Panně Marii, abychom si vzpomněli na Jeho dávné milosrdenství, v němž slíbil, že z tvého kláštera zůstane stálý; a dá nám sílu a sílu proti našim duchovním nepřátelům, kteří nás odvádějí z cesty spásy, takže až vyjdou jako vítězové, v den posledního soudu od tebe uslyšíme chvályhodný hlas: Hle, já a děti, co jsi mi dal, Bože! A my obdržíme korunu vítězství od přemožitele nepřátel Krista, Syna Božího, a spolu s vámi obdržíme dědictví věčných požehnání, chválení Nejsvětější Trojice, Otce a Syna a Ducha svatého, a vaši milosrdnou přímluvu a přímluvu, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Památné dny 17./30. dubna a 30. srpna/12. září
Narodil se ve Velkém Novgorodu v malém městečku Obonežskaja Pjatina - Manderakh v roce 1448. Brzy objevil zálibu v asketismu, ale jeho rodiče mu nepožehnali na cestě mnišství a poslali ho studovat. Mládež byla slabá ve vědě a byla z toho velmi smutná. Nakonec Pán po svých vroucích modlitbách udělil mládeži dar porozumět písmům knih. Jako mladý muž odešel svatý Alexandr do Valaamu, kde byl umučen mnichem, avšak obtěžkán slávou se brzy přestěhoval k řece. Svir, do divokých míst. Kolem jeho cely postupně vznikl klášter, jehož opatem se stal sám mnich. Po jeho smrti z neúplatných relikvií svatého Alexandra Svirského došlo k uzdravení nejednou, zvláště u pacientů trpících relaxací. Sv. Modlí se k Alexandrovi ve své touze stát se mnichem, o vedení v mnišské praxi, o útěchu srdcí rodičů, kteří příliš truchlí nad volbou svého dítěte pro mnišskou cestu, o pomoc při učení i o pomoc při neduhu uvolnění.