Opouštějíc temnotu modloslužby / as vroucí láskou přijímající světlo pravoslavné víry Kristovy, / zjevila ses, svatá Ludmilo, jako jitřní hvězda, / a světlo svatosti tvé // začal pravý den uctívání Boha ke cti Země.
Tvůj úctyhodný chrám, / protože všichni věřící nalezli duchovní zdraví, / hlasitě k tobě voláme, / k velké mučednici Ljudmile, veliké // modli se ke Kristu Bohu bez ustání za nás všechny.
Ó, svatá Kristova, mučednice kněžno Ljudmilo, první světice země české a hlavního města Prahy, ozdobo, teplá modlitební knížka za nás před Bohem, hle, my, mnozí hříšníci, pokorně padáme, modlíme se k tobě, nedej nám zahynout v bahně našich hříchů, ale přednes za nás pokání k Pánu, dej nám pokání. Ó, požehnaná matko Ljudmilo, nezapomeň navštěvovat své děti, i když jsi od nás odešla do nebeských příbytků. Spolu se svatým mučedníkem a vaším vnukem Vjačeslavem, když vyrostl mladík Vjačeslav, jeho otec, váš syn, podle tehdejšího zvyku prosí biskupa a kněze se vším s pomocí církve, aby mu vzývali Boží požehnání. Biskup poté, co sloužil v kostele Přesvaté Bohorodice, postavil mladíka na schody chrámu a takto mu požehnal: Pane Bože Ježíši Kriste, požehnej tomuto mladíkovi, jak jsi mu žehnal Své spravedlivé, Abraham, Izák a Jákob, a korunuj ho, jako jsi korunoval věrné krále, Apoštolům rovného Konstantina a Helenu.
Stejně tak ty, jeho svatá prapraprarodiče, pros nás hříšníky o Boží požehnání pro naše děti a pro nás všechny, abychom i my, kteří jsme zhřešili, děkovali Pánu za udělení Jeho milosti. Kéž společně oslavujeme Otce i Syna i Ducha svatého a vaši velkou přímluvu za nás na věky věků. Amen.