Nejsvětější Theotokos Panno, která žiješ a zachraňuješ své dědictví až po smrti, slyš vzdech mé duše, která Tě volá o pomoc!
Sestup z nebe, přijď a dotkni se mé mysli a srdce, otevři vidění mé duše, abych viděl Tebe, má Paní, a Tvého Syna, Stvořitele, Krista a mého Boha, a pochopil jsem, že existuje vůle, jsem o něj zbaven a co. Hej, má Paní, usiluj o Tvou pomoc a modli se ke svému Synu, aby mě pozdravil svou milostí a abych pouty Jeho lásky, připoutaná u Jeho nohou, zůstala navždy, dokonce i v ranách a nemocech, i když je člověk nemocný a zesláblý na těle, ale u Jeho nohou.
Volám k tobě, Pane Ježíši! Jsi moje sladkost, život, zdraví, radost větší než radost tohoto světa, celé složení mého života. Jste světlo více než jakékoli světlo. Vidím své tělo nehybné po nemoci, cítím uvolnění všech svých členů, bolest v kostech. Ale, ó mé světlo, jak mě těší paprsky Tvého světla, dopadající na mé rány! Zahřátý jejich teplem na vše zapomínám a u Tvých nohou svými slzami smývám své hříchy, vstávám a rozjasňuji se.
To jediné od Tebe prosím, můj Ježíši, - neodvracej ode mne svou tvář, nech mě navždy u Tvých nohou radostně naříkat nad svými hříchy, neboť při pohledu na Tebe, Pane, pokání a slzy, neboť jsem sladší než radosti celého světa.
Ó světlo, má radost, má sladkost, Ježíši! Neodhazuj mě od svých nohou, můj Ježíši, ale skrze mou modlitbu buď stále se mnou, abych tě životem v Tobě oslavoval s Otcem a Duchem navěky. Skrze modlitby Matky Boží a všech svých svatých, vyslyš mě, Pane. Amen.