V pravoslavné církvi je dobrým zvykem nepřetržité čtení žaltáře nad tělem zesnulého (kromě doby, kdy se u hrobu konají vzpomínkové bohoslužby nebo pohřební lithia) před jeho pohřbem a na památku jeho pohřbu.
Čtení žaltáře pro mrtvé má svůj původ ve starověku. Přináší zesnulým velkou útěchu jak sama o sobě jako čtení Božího slova, tak jako svědectví o lásce jejich žijících bratrů k nim.
Čtení žaltáře začíná na konci knihy „Po exodu duše“. Žalmy je třeba číst s něhou a kajícným srdcem, pomalu a pečlivě se ponořit do toho, co se čte. Největší užitek přináší četba žaltáře příbuznými zesnulých: svědčí o velké lásce a horlivosti k bližním, na které se vzpomíná. Pán přijme čin čtení nejen jako oběť pro ty, na které se vzpomíná, ale také jako oběť pro ty, kteří sami pracují na čtení.
Pro čtenáře Žaltáře je slušnější stát, pokud jej zdravotní stav nenutí sedět.
V apoštolských dekretech je přikázáno vykonávat psalmodii, čtení a modlitby za zesnulé 3., 9. a 40. den. Ale hlavně se ustálil zvyk číst žalmy za zesnulé po dobu 3 dnů nebo 40 dnů, včetně dne smrti.
* * *
Žaltář se skládá z 20 oddílů - kathisma, z nichž každá je rozdělena do tří „sláv“. Před čtením prvního kathisma se pronesou modlitby položené před začátkem čtení žaltáře. Na konci čtení žaltáře se po přečtení několika kathismat nebo celého žaltáře pronesou modlitby.
* * *
Text žaltáře za mrtvé: Projekt Čtení žaltáře (Pohřební žaltář)