Když já, sklíčený nemocí, cítím blížící se konec své pozemské existence: Pane, smiluj se nade mnou.
Když mé ubohé srdce v posledních úderech chřadne a chřadne ve smrtelných bolestech: Pane, smiluj se nade mnou.
Když se mi naposledy zalijí oči slzami při pomyšlení, že jsem Tě, Bože, po celý život urážel svými hříchy: Pane, smiluj se nade mnou.
Když rychlý tlukot mého srdce začne urychlovat výsledek mé duše: Pane, smiluj se nade mnou.
Když smrtelná bledost mé tváře a mého chladného těla zasáhne mé blízké strachem: Pane, smiluj se nade mnou.
Když se mi zatmí zrak a utne hlas, můj jazyk se promění v kámen: Pane, smiluj se nade mnou.
Když mě hrozní duchové a vize začnou přivádět k zoufalství nad Tvým milosrdenstvím: Pane, smiluj se nade mnou.
Když se má duše, zasažená vzpomínkami na mé zločiny a strachem z Tvého soudu, vyčerpá v boji proti nepřátelům mé spásy, kteří se mě snaží vtáhnout do temnot muk: Pane, smiluj se nade mnou.
Když mě pot smrti smáčí a duše s bolestným utrpením se vzdaluje od těla: Pane, smiluj se nade mnou.
Když smrtelná temnota zavře všechny předměty tohoto světa před mým matným pohledem: Pane, smiluj se nade mnou.
Když všechny pocity v mém těle ustanou, mé žíly se znecitliví a mé svaly se promění v kámen: Pane, smiluj se nade mnou.
Když lidská řeč a pozemské zvuky již nedosáhnou mých uší: Pane, smiluj se nade mnou.
Když se duše zjeví před Tvou tváří, Bože, v očekávání Tvého jmenování: Pane, smiluj se nade mnou.
Když začnu dbát na spravedlivý rozsudek Tvého soudu, který určuje můj věčný osud: Pane, smiluj se nade mnou.
Když se tělo, opuštěné duší, stane kořistí červů a rozkladu a nakonec se celá moje kompozice promění v hrst prachu: Pane, smiluj se nade mnou.
Když zvuk trubky probudí všechny při tvém druhém příchodu a otevře se kniha mých skutků: Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou, svým hříšným služebníkem (jméno). Do tvých rukou, Hospodine, svěřuji svého ducha. Amen.
* * *
Nebeský Otče, Vykupiteli Ježíši Kriste, Svatá duše Bože, pravý, jediný a nejvyšší Utěšitel! Až se naplní můj čas, který jsi mi určil, až mé dny, které jsi zapsal do své knihy, dojdou svého konce, pak mi dopřej požehnaný a pokojný odchod ze semene života, vyžeň ze mě lásku světa a touhu žít déle; dej mi srdce, které je připraveno odejít s radostí. Zakažte veškerou hrůzu a strach; chraň mě před pokušením nepřítele. Vyzbroj mou duši zbraněmi Tvé spravedlnosti, štítem víry a přilbou spásy; protože Ty, Pane Ježíši Kriste, jsi moje moudrost, moje spravedlnost, moje posvěcení a vykoupení, můj život, moje útěcha, můj pokoj a moje radost. Obleč na mě svatební roucho své spravedlnosti, aby se má duše před tebou ukázala čistá, bez poskvrny a vrásek, a dej mi slyšet tvé radostné slovo: Pojď, požehnaný Páně, přijmi za dědictví království svého Otce, které je pro tebe připraveno od počátku, a vejdi do radosti svého Pána. Amen.
* * *
Všemoudrá a nejkrásnější světice, Velká mučednice Krista Barboro! Požehnaný jsi, neboť světská Boží moudrost ti nezjevila tělo a krev Boží, ale sám Bůh, Nebeský Otec, který je i tvůj, pro víru od nevěrného otce, opuštěný, vyvržený a zabitá byla přijata jako Jeho milovaná dcera: pro zkaženost pozemských statků byla darována neporušitelnosti; mučednická práce pro spočinutí nebes, změna Království; oslav svůj dočasný život, zastavený Jeho smrtí pro Jeho kaliko, se ctí, jako duše z tváří nebeských uspořádaných duchů, ale tělo na zemi v jejich andělském chrámu anděl přikázání zachovat neporušený, poctivě a zázračně. Požehnaný jsi, Kriste, Synu Boží, Nebeský ženich, nevědomá panna, která touží mít Jeho dobrotu, svou pečovatelku, přes všechna svá utrpení, rány, rozkoše, řezání a sebe hlavy přiřezáváním, jako by ses je snažil ozdobit tím nejvzácnějším nádobím: ano, jako manželka je věrná hlavě svého manžela nerozlučně, Kristus je sjednocený v duchu svého manžela. Ale moje duše Ho milovala, držela Ho a neopustila Ho. Jste požehnáni, neboť na vás spočinul Duch svatý a duchovní jste byli učeni duchovnímu uvažování a zavrhli jste všechny duchy zla v modlám, protože jsou destruktivní, a poté, co jste poznali jediného Boha Ducha, jako pravý ctitel, rozhodli jste se sklonit v duchu a pravdě a kázat: Ctím Trojici, jedno Božství. Oslavil jsi tuto Nejsvětější Trojici, dokonce i za života a smrti, svým vyznáním a utrpením, a prosil jsi za mě, můj zástupce, protože jsem vždy trojí, vírou, láskou a nadějí, ctím Nejsvětější Trojici jako ctnost. Imám je lampa víry, ale olej dobrých skutků je marný: ty, moudrá panno, tvé trpící tělo, plné krve a prolité ranami, jako lampa, která má, dej ze svého oleje, takže ozdobením své duše budu hoden a já, tvůj nehodný služebník (jméno), budu hoden vstoupit do nebeského paláce pro tebe. Jsem cizinec na zemi a cizinec jako všichni moji otcové: věčné požehnání dědici a požehnaný pokrm v Království nebeském pro účastníka, jako na cestě životem, pokrm božských dobrot, zde a při exodu ze světa, dej mi vytoužené vedení: a když nakonec spánek smrti někdy začne usínat, dotýká se mého anděla a omdlévá: Vstaň, jez a pij, neboť milostí božského Těla a Krve Tajemství jsem posílen, projdu do pevnosti své duše dlouhou stezkou smrti, až na nebeskou horu: a tam jsi skrze tři koupelnová okna viděl Trojici skrze víru Boží, spolu s tebou tváří v tvář, ano, budu hoden vidět a oslavovat Ho navždy. Amen.
* * *
Reh: Budu zachovávat své cesty, abych nezhřešil svým jazykem, svými ústy jsem se držel, aby hříšník přede mnou nikdy nepovstal. Zmlkl jsem a ponížil jsem se a mlčel od požehnání a moje nemoc se obnovila. Mé srdce se ve mně zahřeje a oheň bude hořet v mém učení: slovy mého jazyka: řekni mi, Hospodine, můj konec a počet mých dnů, které jsou, abych pochopil, že ztrácím az. Hle, odložil jsi mé dny, a mé složení je jako nic před tebou, ale každý živý člověk je samá marnost. Neboť člověk takto chodí, ale je marný; hromadí poklady a já nevím, kdo je bude sbírat. A kdo je teď má trpělivost? Není to Pán? a moje kompozice je od Tebe. Vysvoboď mne ze všech mých nepravostí, dal jsi mi potupu bláznovi. Byl jsem němý a neotevřel jsem ústa, jak jsi stvořil. Nechte své rány ode mne: Tvé ruce zmizely z pevnosti. Na kárání nepravosti jsi potrestal člověka a sežral jsi jeho duši jako pavouk, ale každý byl marný. Vyslyš mou modlitbu, Pane, a inspiruj mou modlitbu, neutiš mé slzy, neboť jsem u tebe cizinec a cizinec, jako všichni moji otcové. Uvolni mě, nech mě odpočinout, než vůbec odejdu, a nebudu s nikým.
1 Ctihodný Parthenius Kyjevský (Krasnopevtsev). Modlitby a pokyny.
2 Synodální překlad.
Viz SMRT