Výklady žalmu 34:
Žalm Davidovi.
Soud, Pane, kdo mě uráží, přemož ty, kdo se mnou bojují. Vezměte zbraň a štít a povstaňte mi na pomoc. Odeberte meč a uvězněte ty, kdo mě pronásledují. Slova mé duše: Já jsem tvá spása. Ať jsou zahanbeni a zahanbeni ti, kdo hledají mou duši, ať se ti, kdo si o mně myslí špatně, vrátí a budou zahanbeni. Ať jsou jako prach před větrem a anděl Páně, který je uráží. Nechť je jejich cesta temná a plíživá a anděl Páně je honí, neboť jsem marně skrýval zkázu své sítě, marně jsem hanil svou duši. Ať k němu přijde síť, kterou nezná, a ať ho obejme skrytá past a ať spadne do sítě. Má duše se bude radovat v Pánu, bude se radovat z Jeho spasení. Všechny mé kosti volají: Pane, Pane, kdo je jako Ty? Vysvoboď chudé z rukou těch, kdo ho posilují, a chudé a ubohé od těch, kdo ho drancují. Když jsem se postavil jako svědek nespravedlnosti, i když jsem to nevěděl, zeptal jsem se mě. Odměnil jsem zlého dobrým vozem a bezdětností své duše. Ale když mi byla zima, oblékl jsem si žíněné roucho a pokořil svou duši půstem a má modlitba se vrátila do mých ňader. Když se líbíme bližnímu, jako bratrovi, pokořujeme se jako plačící a naříkající. A radovala se ze mě a shromáždila se: shromáždila rány proti mně, a nevěděla, byla rozdělena a nedotklo se jí. Pokoušejte mě, napodobujte mě napodobováním, brouste si na mě zuby. Pane, kdy uvidíš? Chraň mou duši před jejich špatností, před lvem mého jednorozeného. Přiznám se Ti v kostele mezi mnohými, mezi těžkými lidmi Tě budu chválit. Kéž se nade mnou neradují ti, kdo jsou se mnou nespravedlivě nepřátelští, kdo mě nenávidí a kdo mnou pohrdají. Neboť mám mírumilovná slova a myšlenky na lichotky proti hněvu. Rozšířil jsi na mě ústa a rozhodl se: dobře, dobře, vidíš našima očima. Viděl jsi to, Pane, ale nemlč. Pane, neopouštěj mě. Vstaň, Hospodine, a přiveď můj soud, můj Bože a můj Pane, na mou zemi. Soud, Pane, podle své spravedlnosti, Pane, můj Bože, a ať se nade mnou neradují. Ať neplačou ve svých srdcích: dobrota, dobrota naší duše; ať neplačou: požíráním jeho. Ať jsou zahanbeni a zahanbeni ti, kdo se radují z mého zlého, a ti, kdo mluví proti mně, ať jsou oděni hanbou a hanbou. Ať se radují a jásají ti, kdo touží po mé spravedlnosti, a ať říkají: "Pochválen buď Hospodin, kdo touží po pokoji pro svého služebníka." A můj jazyk se bude celý den učit tvou spravedlnost, tvou chválu.
Všechno nejlepší k narozeninám, kde bojujeme, překonáme bojující lidi. Přijmi svůj štít a povstaň mi na pomoc: a meč a ukonči odpor proti pronásledovatelům: mé srdce: spi své. Styďme se a hanebně a nechme své myšlenky vracet se k nám. Nechť je popel před tváří větru a ať je na nich smutek a temnota: a prolézač a pronásledování i҆̀х: ꙗ҆́кѡ tꙋ‚ neschovávej mѝ pagꙋbꙋ všechno, má drahá. Ať přijde k síti, ať neví, a úlovek, ať upadne do tmy. Můj drahý se bude v budoucnu radovat a radovat. Všechny kartáče jsou moѧ̑ řeky: kdeⷭ҇i, kdeⷭ҇i, kdo je jako ty; a vysvoboď žebráka a řeky pevností a žebráka a bohy, kteří je drancují. Když jsme povstali na zemi jako svědek nespravedlivých, už nevíme, zpochybňujeme svět. Odměňte má požehnání a mé zoufalství. A vždy, vždy stojím v žíni a v pokorném půstu, a má modlitba je v mých ňadrech. se vrátí. Za naše bližní, za naše bratry a sestry, za naše dobré časy: za hlasité volání pokorné. A radovali jsme se a shromáždili jsme se: shromáždili jsme se na svých ranách, a nevěděli jsme: rozdělili jsme se, a neublížili jsme. Iskꙋsisha mѧ̀, imitátor mѧ̀ napodobit, škrábat na mѧ̀, jako by to bylo vaše vlastní. Kde, kdy? Postav můj domov a zla mé rodiny. Vyznávám tě mnohým v církvi a mezi týmiž lidmi tě budu chválit. Kéž se ke mně nevrátí nepřátelští, nespravedliví, nenávistní a politováníhodní: ꙗ҆́кѡ Mám mírumilovná slovesa a myšlenky na hněv lichocení. Po rozšíření na místě se rozhodnete: dobrý, dobrý, vidíte naše. Viděl jsem, kde jsi, ale nemlč: kde jsi, to mi neříkej. Vstaň, kde jsi a kde jsi, s mou duší, kde jsi, kde jsi, na mém místě. Se mnou, kde jsi, opravdu tvůj, kde jsi můj, a kéž se ke mně nevracíš. Neříkejme si v srdci: dobré, dobré pro naši duši: dole ano, neříkejme: sežereme ho. Styďme se a hanbujme radostným lidem mým: styďme se a hanbujme ve svém životě na mѧ̀. Ať se radují a jásají v mé spravedlnosti, a ať jásají, ať je město zvelebeno, služebníci světa ať jsou vyvýšeni. є҆гѡ̀. A jazyk můj jest spravedlnost tvá, po celý den chvála tvá.